Loupak.cz - Vtipy

Když se Bruce Banner rozzuří, změní se v Hulka. Když se Hulk rozzuří, změní se v Chucka Norrise.

Henleinovci - slepičí lejna.

Proč jsou vtipy o blondýnkách tak jednoduché?
Aby je chlapi pochopili.

Nejnespravedlivější věcí na životě je způsob, jakým končí. Život je těžký, zabírá Vám spoustu času a co dostanete na konci? Smrt. To je nějaká odměna?
Představte si, že by to šlo obráceně:
Nejdřív zemřete. Potom nějaký čas žijete v domově důchodců, dokud Vás nevyrazí, protože jste moc mladí. Dostanete zlaté hodinky a půjdete na 40 let do práce, kam budete chodit do té doby, než budete dost mladí na školu. Pak už to jede jako po másle - alkohol, holky, drogy, večírky... Vysoká škola, střední škola, základka. Stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádnou zodpovědnost. Stanete se miminem. Postupně zapomenete chodit a vrátíte se do bříška. Posledních devět měsíců vás máma bude nosit a nakonec skončíte jako... orgasmus!

Slib za jeden cent - přímý přenos z americké vojenské přísahy.

Jednoho dne se na onen svět odebral slavný fotbalista pražské Sparty Tomáš Řepka...
Kráčí si takhle po nebeských schodech a zaklepe na dveře...
Otevře mu sv.Petr a Řepka mu povídá: „Já jsem slavný fotbalista Tomáš Řepka z pražské Sparty a chtěl bych k vám do nebe.”
Sv. Petr se na něj hrozně zamračí a zařve: „Táhni do pekla, v nebi nemají fotbalisti místo!”
Šokovaný Řepka se smutně otočí a kráčí po nebeských schodech dolů směr peklo, když tu prochází kolem jednoho obláčku, na kterém si s míčem hraje několik fotbalistů a hrají před plnými ochozy, za bouřlivého skandování božský fotbal...
To Řepku nasere a vyběhne zpátky k sv. Petrovi a spustí: „Do p*dele, jak to že nemůžou fotbalisti do nebe a tamti na tom obláčku u vás můžou hrát tak božský fotbal ???”
Sv. Petr na to: „No jo, ale to je Baník, pičo” :D

Pepíček přijde ráno do obchodu a ptá se: „Máte másro?”
„Ne, nemám,” odpoví prodavačka.
„A máte sádro?”
„Ne, nemám. A kdo tě posral?”

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle vyřídí... řekla si zvířátka. A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se liška vrací se stáhnutým ocasem a celá zničená říká: „35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo.”
Tak se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom tu měli sídliště - přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný a vyhublý vrací a říká: „35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo.”
Zvířátka se už pomalu smiřují s tím, že dál budou bydlet v podmínkách nedůstojných pro zvíře 21. století, když tu najednou řekne oslíček: „Já bych to zkusil vyřídit!”
Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: „Ani liška se svým intelektem a ani medvěd z pozice moci to nedokázali vyřídit, už jen ty to dokážeš!”
Ale oslík se těmito řečmi nedal odradit a vydal se do města. Za tři dny se zvířátka vzbudila kvůli velkému ruchu a vidí, jak už z dálky jde osel a mává všemi potvrzeními. Za zády mu jedou bagry, jeřáby, nákladní auta s pískem apod. Zvířátka se nestačí divit a ptají se osla, jak se mu to podařilo vyřídit.
„Velmi jednoduše,” říká osel. „Přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák, druhé dveře - spolužák, třetí dveře - spolužák...”

Co je to? Jeto žluté a visí to na stromě.

„A pak přišla vlna jako barák...” vypráví blondýnka zážitky z dovolené, „v prvním patře měli na okně kytičky...”